Můj ideální školní výlet

Milá paní učitelko,

sice mě mrzí, že hned druhý týden školy musíme psát slohovku, ale jinak se mi líbíte, tak se na téma “Můj ideální školní výlet” víceméně rád vyjádřím. Upozorňuji, že rodičům svůj text dávat číst nebudu, poněvadž by mi jej jako obvykle zakázali coby přemoudřelý a nevhodný.

Můj ideální školní výlet by byl zkrutohustěpřísněnou sumou všech nejlepších momentů z nejkožáčtějších výletů a exkurzí let minulých, ale zároveň by se na něm odehrála řada zcela nových událostí. Prosím, nepátrejte po tom, co z níže popsaného či vysněného se na tom či onom výletě již stalo či nestalo.

Určitě musíme jet vlakem. Nehledě na to, že v autobusech blinkávám, jedinou správnou cestovní romantiku zajišťují vlaky. Během výletu se zajedeme podívat do minulosti lokomotivou parní i do budoucnosti rychlovlakem nejnovější generace. Neomezíme se jen na krásy naší vlasti, ba ani na pouhé divy naší zeměkoule, neboť si vyrazíme meziplanetárně. Ale zastavíme se na Mácháči jako v sedmičce a já si tentokrát vezmu moderní trenky, aby Olina zas nemohla vykřikovat, že Martínek má ve vodě průhledný spoďáry.

Nevím, co chtějí (znovu) zažít holky, takže budu psát jen sám za sebe. Večer musí být táborák, určitě ne díza, leda celoploužáková, nesmí chybět držení se za ruku s vyvolenou spolužačkou, líbačka ve stanu a nějaká ta ošahávačka prsou, obnažených, jsme lidi, no ne?

Na cestu budeme mít balíčky a v nich stopro chleba, paštiku, Horalky a Top Topic. Přes den se budeme stravovat po hospodách, večer budou buřty a kotlíkový guláš, pro Petrušovou ze sojových kostek.

Užijeme si hodně přírody, bude krásné počasí, ale taky bude lít jako z konve, aby se k nám výše zmíněná spolužačka mohla přitisknout. Vezmu si tátovu bundu, která je velká a kterou budu moci přes Kunhůtu (jméno jsem samozřejmě změnil, v rámci zachování soukromí a hesla “gentleman never tells”) přehodit. S dovolením si půjčím i cigarety a sirky, pardon, zápalky – nekouřím, věřte mi, ale co by to bylo za ideální výlet bez pořádné kuřby.

Jak po nás předloni šli Pinkertoni za rušení nočního klidu a byli jsme u výslechu, to bych si klidně zopakoval, ale podruhé už nehodlám psát Péťovým rodičům koresponďák “Ahoj Péťo, chybíš nám, škoda, žes nemoh jet s námi,” protože minule ten příjezd policie a horské služby nebyl tak legrační, jak jsem si původně myslel.

Rozhodně bych udělal smíšené stany. Nemá smysl, abych byl ve stanu s Ondrou jako ve třídě, když mohu být tamtéž namátkou, náhodně vyberu třeba, řekněme, jen tak od boku to střelím, s Kunhůtou, kterou si tímto zabírám.

Večerku bych zrušil úplně a budíček v podstatě taky. Vlastně, když teď tak o tom přemýšlím, napadá mě milión věcí, které bych zrušil, ale naopak i zavedl, co a koho bych navštívil a jak dlouho se tam zdržel, koho bych radši nechal doma, ale koho naopak přibral, že mi došlo, že se to nedá slovy popsat a tak jsem Vám během víkendu složil úplně fungl novou skladbu, která v pouhých čtyřech minutách obsahuje koncentrát všech těch úžasných zážitků z nejlepšího školního výletu všech dob.

Ať se Vám líbí jako Vy mně.

S úctou doufající,

Honza Martínek

P.S.: Aničce se ta hudba moc líbí, udělal jsem díky ní dvě úpravy v aranžmá.

P.P.S.: Možná jste si nevšimla, že nezmiňuji žádné drogy, takže: nezmiňuji žádné drogy záměrně. Pro mě je drogou hudba a nad touhle jsem strávil opravdu valnou většinu víkendu, tak si ji koukejte, prosím, pustit, děkuji.

P.P.P.S: Kdyby někdo vzal marihuanu, partu trhat nebudu; jsem týmový hráč.

Published in: Uncategorized on 07/09/2015 at12:18 Comments (0)
Tags: , , , , , , ,
0 comments