Milí šéfredaktoři Mít vše hotovo!
Už nějakou dobu mě inspirujete a protože je dnešek dalším z milníků pro Váš/náš web, je načase vzdát Vám hold.
Lukáši první,
tedy Bajere. Známe se plus mínus deset let, čtvrtinu života. Objevil jsem Tě ještě za dob svého korporátničení coby jednoho ze dvou Čechů smysluplně píšících o GTD. Našel jsem v Tobě jednoho z nejlepších učitelů v republice. Jako takového jsem Tě s sebou vzal do Hong Kongu a pochlubil se Tebou učitelům ze zbytku světa. Už tenkrát sis tam, o mnoho let dřív, než se z toho stala móda, do svého moleskínku zapisoval poznámky formou roztomilých skečnout.
Dnes jsi jedním z dětské hrstičky lidí, kteří ve svém životě dodržují zásady GTD, bez ohýbání, hacků a lámání přes koleno. Zároveň jsi pro mě stále vzorem učitele 21. století. Na naši povánoční debatu na téma Tvého, snad dočasného, odchodu ze školství, často vzpomínám a živím v sobě navzdory nekoncepčním, hloupým a nenažraným politikům naději, že se učitelům v Česku jednou dostane odpovídající úcty a že se vrátíš.
Poté, co jsem Vás kdysi navštívil v domku, který jsi pro svou rodinu zveleboval, si Tě vážím i jako perfektního táty. Dodnes, když nevím, co s našimi sokolíky, představím si, co bys Ty podnikl s Vašimi trpaslíky a mám jasno.
Byls to právě Ty, kdo mi daroval první české vydání knížky Mít vše hotovo. I když jsem se nikdy nesžil s českou terminologií, metodologii GTD jsem si moc rád osvěžil. Když ses stal prvním šéfredaktorem stejnojmenného webu, radoval jsem se, protože jsem věděl, že jsi pro tu úlohu ideální.
Během doby, co jsi portálu šéfoval, jsi z původně úzce zaměřeného blogísku vytvořil pro mě ten nejzajímavější informační web z oblasti osobní produktivity. V těch dobách MVH kralovalo mému Google Readeru hned nahoře jako první, četl jsem každý článek, jakmile vyšel. Zároveň jsi mne obohatil o spoustu zdrojů informací, ať už to byli autoři knížek, blogy nebo aplikace.
Za tohle všechno Tě obdivuji, vzhlížím k Tobě, děkuji Ti jako čtenář i jako kamarád a v nové životní fázi, však víš, Ti ještě jednou přeji jen to nej.
Lukáši druhý,
tedy Gregore. Pamatuji si Tě ještě jako přemýšlivého komentátora pod články na MVH, v dobách, kdy se ještě pod články komentovávalo (krásné časy!). Když ses stal šéfredaktorem webu, byla to trefa do černého. Ten web měl vždycky štěstí na lidi.
Teprve za Tvé éry, která portál o osobní produktivitě posunula do širší oblasti osobního růstu, jsem na MVH tu a tam přispěl svým textem. Jestli si něčeho obrovsky cením, pak to byla naprostá svoboda, jakou jsem coby autor pod Tvým velením měl. Můj úplně první text, v lecčems přelomový a doposud tu a tam přinášející úžasnou zpětnou vazbu, ten o kopání do model i beden, byl natolik rebelský, že provozovatel serveru, dnes můj velký kamarád, Tomáš, váhal s jeho uveřejněním a nechal to rozhodnutí na Tobě. Možná proto, žes vycítil, že kdyby to nebylo po mém, byl bych se na to vykvajznul, uveřejnil jsi celý text přes jeho délku bez úprav a já Ti za to děkuji.
Jsem Ti vděčný nejen za tu naprostou volnost, jakou jsem během Tvého šéfování měl, za to, že i během interních debat o změně koncepce a jasně daných témat pro daná časová období, jsem si mohl psát, o čem se chtělo mně, odevzdávat Ti to na poslední chvíli a mít Tvou důvěru. Naprostou většinu mých článků na portálu jsi navíc ilustroval citlivě a vtipně vybranými obrázky a komentáři k nim a pokud vím, byl jsem jediný, komu se dostávalo takového privilegia. Díky.
Příznačně pro dnešní dobu i Tebe jsem znal nejdřív jen virtuálně. Poprvé jsme se setkali na konferenci, kde jsme oba vystupovali. Bylo to těsně poté, co na portálu vyšla trojice mých článků na téma přátelství a z nás se na té konfeře nečekaně, ku překvapení a radosti nás obou, stali kamarádi.
Můj předloňský třídenní výlet za Tebou, Tvými studenty, kolegy a společnými kamarády, do Zlína, patřil k tomu nejlepšímu, co jsem ten rok zažil. Vůbec jsem netušil, že si Tě mohu vážit ješě víc, ale stalo se. Když jsme se viděli zatím naposled, loni v listopadu, přivezl jsem Ti do Česka Apple Watch, po kterých jsi zatoužil po přečtení čtyřdílného článku, který jsem na Tvé přání napsal právě pro MVH a který bych, nebýt Tebe, smolil doposud (takhle stačilo jen 60 hodin čistého času ;-)). A Tys mi na tom obědě řekl o svých pochybnostech, co se týče Tvého šéfredaktorování. To, co jsme si k tomu tehdy řekli, stále platí.
Luky, děkuju Ti za všechny čtenáře, za to, žes to vydržel tak dlouho, žes provedl několik zásadních změn, žes k portálu přivedl kvalitní autory a že když nikdo nic neměl, sám jsi, v některých obdobích týden co týden, zasedl k Macovi a dal světu další text. A za sebe Ti z celého srdce děkuji, žes mě dotlačil k napsání textů, na něž jsem v naprosté většině případů hrdý, žes ze mě dostal to nejlepší a že jsem směl dělat něco smysluplného pro lidi. Teď mi došlo, že vlastně i za to, žes se mnou udělal ten nejpřínosnější rozhovor.
Vím, že Ti ještě pár článků dlužím. Protože jsem líný a nechce se mi do nich. Ale mé slovo platí, jednou to všechno sepíšu. Přeji Ti jen to nej do nové etapy v životě; změn v těchto dnech, podobně jako Tvůj předchůdce, zažíváš víc a já věřím, že Tě čeká skvělé období – zasloužíš si je.
Dane první
a možná i poslední, prostě Gamrote. S Tebou se znám nejkratší dobu, ale na naše první setkání nezapomenu. Bylo to na konferenci. Stál jsem ve frontě v předsálí a Ty, v té době už v jámě lvové, jsi proběhl zpátky mezi později příchozí, aby ses se mnou nadšeně přivítal, poděkoval mi za můj “coming-out” článek na téma introverze a seznámil se se mnou. Bylo to potěšující setkání, díky za ně.
Od té doby jsme se viděli víckrát, ale nemohu nevzpomenout na jednu z dalších konferencí ve stejných prostorách asi o rok později, kde jsem Tě poprosil, jestli bys mi nepředvedl, jak na myšlenkové mapy. Koupili jsme si jako vždy výtečné mini-burgery z pojízdného Dishe, sedli venku na lavičku a Tys mi předvedl nenásilnou nalejvárnu, za kterou jsem byl rád.
Viděli jsme se i na jedné z Networking Sessions, ale ty dvě konference zmiňuji záměrně. Na té první (možná na obou, ale na té druhé jsem se jen mihnul) jsi totiž vystupoval. A byls, kámo, marnej. Psal jsem pak o té konferenci, psal jsem tam i o Tvé prezošce, ale hodnocení se elegantně vyhnul. Tohle ale nepíšu proto, abych Ti po téměř třech letech myl hlavu. Naopak.
Od té doby jsem Tě viděl vystupovat i jinde a sledoval, jak se Ti vede. S rukou na srdci můžu upřímně říct, že jsi jedním ze dvou mně známých lidí, kteří během posledních let učinili ten největší pokrok. Nesmírně obdivuji to, jak ses zlepšil, jakou šťávu mají Tvé prezentace i sebeprezentace, jak přirozeně, což je podstatné, vzrostla Tvá sebedůvěra a těším se z toho, že a jak se Ti daří. Jako člověk, kterému se křiví pusa znechucením z přehnané sebepropagace na síti, mě těší, že existuje i pár lidí, u kterých jde tohle umění prodat se ruku v ruce se znalostmi, dovednostmi a schopností je předávat dál (ale nezapomeň si tu tenkou hranici hlídat). Mají-li populární teoretikové pravdu v oblasti fixního vs. růstového myšlení, Ty jsi chodící reklama na to druhé, kýžené.
Když jsem se od Lukáše II. dozvěděl, že odchází z vedení MVH, přemýšlel jsem, kdo by ho mohl nahradit. Nikdo mě nenapadl. Teprve když jsem se dnes ráno dozvěděl, že žezlo přebíráš Ty, řekl jsem si: A jo, ty vole, vlastně! Stejně, jako mi před pár dny dávalo smysl doporučit Tě kamarádce coby lektora kurzu, vidím potenciál, který můžeš přinést mému kdysi nejoblíbenějšímu českému webu. Budeš to mít sakra těžké, po těch dvou borcích před sebou, ale já věřím, že to zvládneš a přilákáš lidsky, obsahově i jazykově kvalitní autory, což je podle mě jedna z nejlepších cest, jak dosáhnout úspěchu. Držím Ti palce a přeji hodně štěstí!
Mít vše hotovo,
webe to, pro který mám slabost. Tvůj provozovatel i Tvůj bývalý šéfredaktor vědí, že už Tě nějakou dobu nečtu. Rok, možná dva. Tu a tam na Tebe zatoulám a přečtu si konkrétní text konkrétního autora, ale to je všechno. Důvodů pro to je spousta a nemyslím si, že ty týkající se stylu dnešní doby a mého odklonu od tématiky, jak je v rámci portálu a lidí kolem něj vnímána, jsou chybami šéfredaktora, ba dokonce mám podezření, že ta chyba je ve mně. Vím, že sám bych s Tebou nedokázal udělat zázraky, netuším ani, jak by měly vypadat, aby potěšily to poměrně velké množství stabilních čtenářů, které máš a přilákaly nějaké nové. Existují portály zabývající se stejnou tématikou, ale na ty nechodím už vůbec, třebas jsou mnohem navštěvovanější. O články překládané z angličtiny a selfpromíčka tu více, tu méně inspirativních lidí nemám zájem. Věřím, že Ty se vyvaruješ zaměření na kvantitu a zamakáš na kvalitě. Bude mě obrovsky těšit, budu-li mít důvody na Tebe pravidelně klikat či dokonce články na Tobě komentovat, nebo, světe div se, na Tebe svými texty tu a tam přispívat. Hodně štěstí do dalších let, mladej!
P.S.: Anička je jediná, která ví, kolik krve, potu a slz mě stála většina z článků na MVH, ale věřím, že i přesto přeje portálu totéž co já, tedy vše nej.
