Milé paní učitelky, milí páni učitelé!

Půlku života jsem byl jedním z vás, díky své předchozí práci se znám s tisíci z vás, stovky z vás jsou mí známí a desítky a desítky z vás jsou mé kamarádky a kamarádi. Znám vás, obdivuji vás i vaši práci a jednou se mezi vás pravděpodobně vrátím.

I letos vás nemálo změnilo nebo ještě změní profesi, abyste se uživili důstojněji. Ale většina z vás zůstane. Ať už jste snílci a idealisti či bojovníci, za to, že si uvědomujete, jak moc je vaše Mise důležitá, vás mám rád. A i když si jako máloco přeji omlazení pedagogických sborů napříč republičkou, největší úctu a obdiv chovám k těm z vás, které a kteří přesluhujete (ať už poprvé či dokonce poněkolikáté (mami, tati)).

Nebudu pateticky popisovat, co všechno vás v létě čeká, že pro vás prázdniny nejsou prázdninami, ani že málokterá profese balancuje na tenounké hranici vyhoření tak, jako ta vaše (to si nechám na 1. září, což je letos mimochodem pátek). Jen vám s dovolením popřeju:

Přeji vám, ať se vám i nadále postupně vrací patřičná úcta laické veřejnosti, ale i uznání ze strany vrchnosti, která má moc nad vaším odměňováním. Přeji vám, ať o vašem bytí a nebytí, když už to musí být, rozhoduje někdo z vás, někdo, kdo vám, vaší obrovské zodpovědnosti a bohulibosti vašeho konání, rozumí. A aktuálně vám vinšuji krásné, dlouhé, odpočinkové, prosluněné (nebo propršené – co kdo račte), nezapomenutelnými zážitky a setkáními s milými lidmi naplněné léto.

Těm z vás, kteří již dnes, poslední školní den, myslíte na to, že dny už se krátí a podzim se blíží (mami, proboha zas – raduj se radši z té vany plné květin, které dnes opět dostaneš!), pak posílám doplňující přání. Je to trošku kliška, jako všechno, v čem se skrývá pravda, ale fakt to funguje: Vykašlete se těch pár týdnů na budoucnost, jíž (budoucnosti nás všech) věnujete veškeré své úsilí celý školní rok, a užívejte si TADY a TEĎ. Však na to máte nárok, ne?

To je všechno. Rozdat výza, spakovat svých pět švestek a vydat se, jak kdysi napsal Macourek, vstříc báječným, sluncem zalitým prázdninám!

S úctou a láskou,

Honza

P.S.: Anička připravuje většího sokolíka letos naposledy do školky, zatímco já to tady rozespale smolím, ačkoli se po mně před pár měsíci slehla sockosíťová zem. Tak moc jste pro mě a nás důležití. Musíme si vás hýčkat, ať tu Loď nevděčníků neopustíte. Zdar a sílu a vítr do plachet.

Published in: Uncategorized on 30/06/2017 at07:21 Comments (0)
Tags: , ,
0 comments