Hejtři hejtrů

Milí hejtři hejtrů!

Jste legrační.

Když vás někdo nemá rád, je to pro vás hejtr. Když vás má rád málo, je to hejtr. Ignoruje-li vás, je to… hejtr! Chválí-li vás málo, je dost možné, že je to hejtr. Nevynáší-li vás a vaše zásluhy do nebe dostatečně často, resp. v dnešní době spíš dostatečně veřejně, je pravděpodobné, že je to hejtr. Mysleli jste si, že je to kámoš, jenže on neolajkoval už dvě vaše fotky oběda na Instáči? Pak je to jasný hejtr a ještě navíc frenemy!

Dnes už neexistují negativní názory, kritiky, polemiky, úvahy – všechno jsou to prachsprosté hejty. Svět se spiknul do tisíce věcí, které někoho Prigl. Vznikl tak nový životní styl a živočišný druh: Hejtrohejtrové. Ti vychovávají další a další. Někdo nám zboří bábovičku – byl to hater. Paní učitelka nám dala trojku? Hater!! Coby uvědomělý cyklista blokujeme výjezd z tunelu a drze se dusící řidič si na nás otevře okýnko? Hejtr hejtrovská!!!

Píše mi můj první hatee

Před pár měsíci mi přes formulář na webu napsal člověk, kterého vůbec neznám. Zprává začínala takto: “Ahoj, jsem ten a ten, založil jsem projekt ten a ten a Ty jsi jeden z jeho největších haterů.”

Tak. A teď jsem to měl. Já, který se vždycky choval tak, aby mi tuhle nálepku nikdo přilípnout nemohl, jsem ji najednou měl přes celé čelo. Ahoj, jmenuju se Honza a jsem hater. No ty vole. Co jsem komu…

O tom “projektu” jsem sice slyšel, myslel si o něm své, ale to bylo asi tak všechno. Pátral jsem v paměti, jestli jsem se k němu vůbec kdy vyjádřil, ale na nic si nevzpomněl. I nabyl jsem dojmu, že si mě dotyčný s někým plete.

Odepsal jsem mu a optal se ho, proč si myslí, že zrovna já jsem jeho hater, notabene “jeden z největších”. V odpověď jsem vyfasoval odkazy na své dva tweety. V jednom sdílím článek (úplně někoho jiného) o mj. tomto projektu, v tom druhém v rámci konverzace odpovídám komusi na přirovnání čehosi k onomu projektu a dodávám, že ano, pro spoustu lidí je “to” kokotina.

“A to je jako všechno?” ptáte se spolu se mnou, o půl roku mladším než teď. Vážení přátelé, ano. V dnešní době, s generací Y, která si důležitost všeho, co probíhá na webu – zvláště týká-li se to jich – vynásobí stem, to je víc než dost. Stačí nasdílet něčí článek a odpovědět někomu úplně jinému, abyste byli za “jednoho z největších haterů”. Dobo, ty vado.

Všichni jsou nenávistníci

Přiznám se, že se v té novodobé terminologii moc nevyznám. V dávných časech, kdy jsem ještě učil angličtinu, bývalo slovo hater odvozené od slova hate, čili nenávidět, nesnášet, cítit zášť. A nenávist je v mém slovníku něco, co je pravým opakem lásky, něco opravdu zlého, záštiplného, víc než nesnášenlivého. Smrdí to pomstou, ochotou jít přes mrtvoly, proklínáním nenáviděného objektu, ať už člověka, věci nebo situace. Nenávist, to je užírání se, násilí, zloba, zášť, skřípání zubů, agrese, dno lidských pocitů. A hater, to je tedy nepřítel číslo jedna.

Dnes ke vzbuzení nenávistného dojmu stačí dva neškodné, nemířené a necílené tweety, dvě stě osmdesát znaků pobaveného nesouhlasu.

Kritika výkonů vs. osob

Když jsem před lety učil své MBA studenty, v jedné z lekcí jsme probírali manažerské styly typické pro různé národnosti. V mezinárodní korporátní praxi se mi tyhle znalosti později mnohokrát potvrdily a hlavně šikly.

Podkapitolou téhle přednášky byla charakteristika národností podle reakcí na kritiku jejich práce. Ideální národy stoprocentně oddělovaly kritiku své práce od kritiky své vlastní osoby. Takže se neurážely, kritiku přijaly a podle ní se zařídily. Ty nejhorší, samonasrávací národy, měly koudel u zadku. Stačilo jim naznačit, že udělaly něco špatně a hned jste u nich byli za hejtra. Češi v tom žebříčku chyběli, ale tipuji, že naši chrabří Millenials by tvořili jeho solidní dno.

Mám své hatery?

Přemýšlím, jestli jsem já sám někdy v životě použil ošklivé slovíčko hater pro ať už kohokoli, vzhledem k jeho nebo jejímu vztahu ke mně. Nejspíš ne, maximálně v nadsazené narážce na přecitlivělost internetové generace, typicky v tomhle hejtíčku na megahejt.

Kdybych se na svůj život podíval optikou urážlivých dětí (nehledě na věk fyzický), viděl bych kolem sebe “hatery”? No jéje – všude! Na Twitteru mám jednoho takového. V reálném životě hned několik. Snad jen na Facebooku mi chybí; tam je přece jen snadnější osinu v zadku vytáhnout a zahodit. Jsou to všechno možná lidé nepřejícní, útoční, zatrpklí. Ale hejtři? To fakt ne.

Pro mě jsou tihle údajní hateři užiteční. Troufnou si vám vmést do ksichtu něco, co by se třeba kamarád bál – aby vás neurazil, nerozčilil, neztratil. Díky věčným kritikům si můžete v hlavě probrat, jestli není možné, že to, co takový “hejtr” kritizuje, nevnímají i jiní podobně. Jestli něco nepřeháníte, jestli nejste v něčem nedůslední, jestli se nad sebou nemáte zamyslet.

Údajným haterům chybí jakási elementární pokora, úcta k lidem, s nimiž komunikuji, zato mají zbytnělé takové to “podle sebe soudím tebe”. Což je pro vás samozřejmě praktické, neboť se před vámi krásně odkopou. Jeden příklad za všechny: můj twitterový šotek mi napsal, že mě podezírá, že během svých pravidelných digitálních půstů “nakukuji”. Za odpověď mi to nestálo, ale obrázek o síle vůle dotyčného jsem si udělal okamžitě.

A co “hejtující” kámoši?

V úvodu zmíněná charakteristika “frenemies” je už kapitolou sama pro sebe. Před nějakými patnácti lety jsem klábosil v menze na obědě se svým spolužákem, který mi zničehonic řekl, “Hele, ty mě nemáš moc rád, co?” Překvapilo mě to, opak byl pravdou.

Vyšlo najevo, že nebyl zvyklý na takové to chlapské pošťuchování, štengrování, navážení se do druhého – s velkou nadsázkou, s humorem, pro pobavení obou stran. Omluvil jsem se mu a vysvětlil, že jsem posledních pár let strávil na koleji, v pokoji se třemi mediky a dvěma právníky, a že právě tohle vzájemné provokování bylo pro nás všechny základem komunikace, zábavy a kromě vyjádření sympatií v rámci hesla “co se škádlívá, to se rádo mívá” vlastně i tréninku do života. A že všechny ty kluky (a jednu holku, která tam přespávala načerno) mám, měl jsem a budu mít rád, nehledě na obhroublejší humor, jímž se častujeme, resp. tím spíš, že si to můžeme dovolit.

Spolužák mou omluvu přijal a po pár týdnech nemotorých pokusů se naučil oplácet mi stejnou mincí, na úrovni a vtipně. Takže to dobře dopadlo. A pokud náhodou nevíte, o čem to tu plácám, pusťte si Top Gear, seriál Last Man Standing (přestřelky Tima Allena se svým šéfem) nebo jakýkoli z Buddy Films. Zjistíte možná, že vaši údajní frenemies jsou prostě kámoši, tečka.

Neřešte se/to tak

Já si budu dál žit svůj život prostý nenávistníků i nekamarádů, milí hejtři hejtrů. A vám doporučím: zkuste se zamyslet nad tím, jestli vám ti vaši hejtříci náhodou neprokazují dobrou službu a neotevírají vaše oči rychleji, než to umí skuteční kamarádi. Berte to tak, že hejtují jen vaše karikatury: vyberou si na vás něco, co se jim nelíbí a to zveličí. Ale protože vás většinou vlastně ani moc neznají, je to pro vás poučné ze dvou důvodů: dozvíte se trochu o sobě a hodně o “haterovi”.

Hlavně přestaňte brečet. Pokud vás někdo opravdu a cíleně otravuje, zablokujte si ho a nevyprávějte to nadšeně, s perníkově rozšířenými zorničkami, všem, kteří jsou ochotni naslouchat: “Mám svého hejtra, hurá, tak to už jsem důležitá/slavnej!” Hejtři jsou – tím, že jim tak říkáte – jen důkazem vaší vnitřní nejistoty, zdůrazněním vaší váhavosti a potvrzením vašich vlastních obav. Nic víc, nic míň.

Za lepší život bez zbytečných slůvek, v přátelské úctě,

Honza

P.S.: Anička tady teď není, ale kdyby byla, vzkázala by vám něco moudrého, třeba: “Neřežte se a neřešte se!”

Published in: Uncategorized on 23/04/2015 at09:44 Comments (1)
Tags: , , ,
1 comments
CuoreSportivo
CuoreSportivo

Opravdu můžeme očekávat, že dnešní facebooková generace, která brilantně ovládá svůj rodný jazyk….. "neska svyťy sluňycko owe :(( ! asy se pudu projt do zahradi tam este fcera stali stromi :(((/ :!(" bude znát význam slova " hate" .. Někde se stala chyba a určtitě ji neudělali' soudruzi z NDR. Zajímalo by mě, jaký výraz začnou používat, až jim ' hater' přestane stačit. Hrůza pomyslet :-(

Trackbacks

  1. […] Hejtři Apple psávají o tom, jak jsou ty hodinky předražené. Nejsou levné. Ale kdyby byly předražené, nebudou lámat prodejní rekordy. Hádám, že Apple měl v rámci cenotvorby velkou rezervu a že by si hodinky nekoupilo až podstatně méně lidí, kdyby stály třeba ještě o 10–20% víc. […]